Historie mediace v České republice

Mediace je šířena v České republice od počátku 90.let 20. století. Je ovšem třeba dodat, že řešení sporů za pomoci prostředníka je velmi starou metodou. Používání techniky blízké mediaci lze vysledovat v různých obdobích čínské historie, je součástí japonské kultury, židovské tradice, známá je také v arabské kultuře a u některých afrických kmenů. Do Spojených států se rozšířila díky čínským a židovským přistěhovalcům, významná je nicméně i iniciativa a mírotvorné aktivity přistěhovalců patřících k Jednotě bratrské. Od 70. let 20.st. byla mediace využívání v USA a Kanadě ve sporech v rámci komunity, později byla převzata právníky, soudci a obchodníky pro řešení sporů v komerční sféře. Více než dvousetletou tradici má mediace ve Skandinávii.

Do ČR přišla znalost mediace z USA z iniciativy nadace Partners for Democratic Change. V roce 1991 bylo založeno Centrum dohody a Parners Czech, od r. 1993 vznikaly postupně smírčí rady při obecních úřadech, v roce 1994 Sdružení pro rozvoj sociální práce v trestní justici (transformované do současné Probační a mediační služby). Mediace se začala učit na školách – stala se dokonce součástí minimálního standardu vzdělávání Asociace vzdělavatelů v sociální práci. V roce 2000 byla založena Asociace mediátorů ČR. Součástí nadstandardních služeb poskytovaných občanskou poradnou Brno se mediace stala v roce 1999. V roce 2008 vzniklo občanské sdružení Mediační centrum, které služby mediace nadále zajišťuje v prostorách občanské poradny – historie a zkušenosti s poskytováním mediace jsou tedy již více než desetileté.

Zkušenosti z občanské poradny a mediačního centra

V občanské poradně a mediačním centru se zaměřujeme na mediaci v oblasti rodinné a občanskoprávní. Ve věcech trestních se na nás občané neobracejí, protože tato oblast spadá do kompetence pracovišť Probační a mediační služby.

Nejvíce zastoupená je mediace u řešení sporů v rodinné oblasti. Většinou jde o to, že manželé (nebo bývalí manželé, partneři) nejsou sami schopni se rozumně domluvit na péči o děti a na dělení majetku. O mediaci např. požádá klientka v rozvodovém řízení, která by chtěla upravit péči o děti ještě před jednáním soudu. Partneři často nejsou schopni se na podobě smlouvy domluvit, protože jim to zjitřené emoce nedovolí. Při mediaci se také může stát, že si teprve začnou ujasňovat, jestli se skutečně chtějí rozejít. V podobných případech, kdy jeden z manželů na rozchodu trvá a druhý to odmítá, doporučujeme návštěvu poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy aj. zařízení. Mediace se totiž primárně zaměřuje na řešení věcných problémů a ne na manželskou terapii, i když k částečné úpravě vztahů v rodině k lepšímu může dojít i díky úspěchu v mediaci.  Mediace je dobrovolný proces a předpokládá se, že pokud mají lidé možnost si dohodu samostatně vytvořit, tak podmínky, které si do ní dají, také budou plnit. Mediátor se stará především o proces tvoření dohody a o to aby dohoda byla realistická, vyvážená a srozumitelná. Obsah dohody je pak hlavně věcí stran, ale mediátor je přitom stranám nápomocen. Mediace je úspěšná, pokud v jejím průběhu začnou strany postupně přecházet od vzájemného napadání se ke společné práci na řešení problému a v ideálním případě až k sepsání dohody. Mediátor nemůže samotný obsah dohody příliš hodnotit, protože lidé, kteří žijí v dané situaci, jsou sami schopni za určité podpory poznat nejlépe, co by mělo v dohodě být zahrnuto. Odpovědný je nicméně za to, že dohoda bude dobrovolná a pokud možno vyvážená. Probírá s klienty také možné dopady zvoleného řešení a ujišťuje se, že klienti dohodě rozumí a souhlasí s ní. I když se dosáhne dohody, tak je vhodné si s klienty domluvit ještě jednu schůzku, na které se její znění znovu prodiskutuje a  případně se upraví na základě zkušeností s jejím praktickým naplňováním.